Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 07.08.2017 11:35:58 

Každý něco umíme‚ jenom o tom někdy nevíme

Květiny
 

 

Dnes se pochlubím svými "výpěstky" nádherné šeflery a aurekálie, které už jsem nemohla mít doma, protože byly opravdu moc veliké a zavazely a měla jsem obavu o jejich další žití. Našly uplatnění v našem kostelíčku, kde jim bude velmi dobře. Každý rok jsem měla obavy zda mi květiny nezmrznou, protože na verandě v zimě jsou teploty okolo 0° a to jim nedělá moc dobře.

Tak to byla ještě šeflera doma na verandě.

Tady už má své místečko v kostele i s aurekálií.

A ještě jeden sukulent, který byl pořízen před třemi lety od kolegyně ještě v práci z pouhého řízku. Mám ještě jeden a je o něco menší, ale více rozvětvený. A budeme dále množit, protože je o něho velký zájem. Ani nevím přesný název, ale to nevadí.

Tady jsou ještě spolu doma, ten menší jsem si ponechala na množení.

 

 

 

Když jsem si koupila ve výprodeji tento brambořík na jaře, netušila jsem, že mě odmění za mou péči tak nádhernými květy, věřte-nevěřte spočítala jsem kvítečka a bylo jich 80. Není to nádhera?

Chtěla jsem se pochlubit svými truhlíky v okně, ale opravdu tento rok nebyl na tyto kvítečka, už mi zbyl jen jeden, postupně všechny odcházely - jak by řekl spisovatel Vančura v Rozmarném létě - tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným (nezapomenutelný výrok pana Rudolfa Hrušínského st.). Takže žádný "truhlík roku" nebude, (jak probíhala soutěž v Brněnském rozhlase) - chtěla jsem se přihlásit, ale tento rok nemám nic, co by stálo za obdiv. Snad příště.  Jen tak - víte jak se tyto kvítka jmenují? (já vím, ale řeknu až příště)

 

  Asparát kvete krásným růžovým kvítečkem.

Juka rozkvetla do nevídané krásy, včera po ránu byla velká rosa po nočním dešti, tak jsou vidět i kapky na detailním fotu.

 Ale Juka, roste jako z vody, snad je to tím, že skoro každý den prší, takže dneska je už plná poupat a čekám až ta nádhera pokvete naplno.

 

Tuto orchidej jsem dostala dneska já, je nádherná a doufám, že pokvete velmi dlouho.

Fialenky (říkám jim modrolenky) jsou opět v květu.

Anturii dostala moje dcera k narozeninám od kamarádky.

Záplava bílé obruby a moje mini růžičky už v květu.

Sousedovic krásná růže, nemohu odolat, abych tu nádheru nechala bez fota, kochejte se tou krásou.

Hledíky kvetou stále, růžičky nasazují na květy.

Konvalinky jsou už odkvetené, ale je z nich pěkný zelený koberec.

Obruba z těchto květinek je opět v plné parádě.

 

Krásně mi vykvetly klívie a jeden nádherný kaktusek, který byl zasazený teprve vloni a byl malinký a myslela jsem, že už ani neporoste.

A nádherné orchideje, čekala jsem až budou opravdu rozkvetené.

Tak přece něco kvete i u nás doma, ale venku je to ještě krásnější.

Zahrádka je v plném květu a dneska vlastně již odkvetlá, protože týden je pryč a z těchto nádherných květů již nic nezbylo, jenom bílé lístky na zemi.

Krásně rozkvetená jabloň.

Magnólie byla obsypaná velkými květy, dnes už je jen zelená.

Jemné macešky se krčily pod tůjkou.

A tady máme fialenky.

Konvalinky, letos vykvetly o něco dříve, obyčejně jsem je dávala začátkem května dceři k narozeninám, tentokrát bude jiná kytka.

Koniklec mám růžovou a fialovou.

A to je kousek pampeliškové nádhery na sousedovic zahrádce před domem. Když svítí na ně sluníčko - až přechází zrak, je to krása. 

 

MOJE CESTA DO UH VE FOTOGRAFII                     

Již dříve jsem avizovala moji každodenní cestu do nemocnice v Uh.Hradišti. Každý den jsem si říkala, že vyfotím zajímavé prostředí v nemocnici, ale podařilo se mi to až skoro při posledních návštěvách, kdy jsem byla již klidnější a věděla jsem, že zdravotní stav manžela je na dobré cestě, tak jsem opravdu začala fotit. Jsou to fotografie přímo z nemocničního areálu a pak při cestě domů, kdy jsem se zastavila na jednom odpočívadle a neváhala jsem fotit tu nádheru okolo, protože jsem ji dříve nevnímala.

    první slíbená fotografie, byly kaštany, kterých bylo opravdu hodně, ale všechny se na foto nevešly...

nádhernou alejí stromů jsem chodila každý den

rehabilitační odd. je o něco blíže před ortopedií

pacienti, kteří už byli schopni procházek, měli nádherné posezení venku u každého pavilonu

a když byli opravdu schopni, mohli si dojít pro časopis, nebo noviny do stánku a případně posedět vedle a dát si i něco dobrého

není to nádhera, pokud jste zdraví...

nazpět jsem chodila vždy zadní bránou, abych měla blíže na parkoviště, než jsem si schovala foťák, tak mi bránu zamkli a už jsem musela zpět přes celou nemocnici...

naše červená Felda stála na svém místě, už tam bylo opravdu jen několik málo opozdilců, jinak bývá parkoviště plné až k nemocnici...

když jsem se otočila, zůstala jsem s němým úžasem zírat na tento keř, ještě jsem si ho nikdy nevšimla...

není to nádhera? .....

a to už je zastávka a zajímavé okolí na cestě z UH do ONV

poslední sluneční paprsky, které jen nesměle zářily na okolí...

každou minutku mraky byly čím dál tmavější a já zmatenější, protože tak rychlé stmívání se doma nevidí...

a když jsem se otočila směrem zpět k UH, bylo tam ještě kousek modrého nebe....

tak jsem to zabalila a jela taky domů... 

Tak jsem najezdila za tu dobu od 10.9. do 5.10. asi 700 km, nebyly to samozřejmě jen cesty do UH, ale spousta jiných cest, kdy jsem potřebovala něco vyřídit, nakoupit atd. Zkrátka jsem se naučila v největším provozu dokonale zvládat naši Feldu, protože to se zrovna jelo v dobu, když se jezdí na odpolední směny a nazpět se zase vrací dopolední směna a nakupující opozdilci.

Ještě další kytka, kterou můj manžel dostal na svůj svátek  28.9., těch růží bylo pro změnu jen 40, protože jsme již tolik let slavili tento svátek vždy spolu... No a když odcházel z nemocnice, tak odcházel ten hodný a usměvavý pán s růžemi a už nás nebude obveselovat svým humorem......      no a já jsem byla šťastná, že ho budu mít už doma.

 

  

 

Podařilo se opět vyfotit záplavu žlutých kvítek, které nám kvetou na zahradě, není to nádhera? Můj Samsung dělá opravdu divy, nebo je to podzim?

A ještě růže, které dostal můj manžel ke svým kulatým narozeninám. Sestřičky v nemocnici jen tiše záviděly, ještě nikdy neviděly a nedostaly takovou záplavu růží. Bylo jich opravdu 70. Když jsem růže koupila, byly to poupátka a za týden jsou všechny rozvinuté a stále krásné. Každý den jim vyměňuji vodu a výživu, aby vydržely co nejdéle. A od kolegů z práce dostal nádherné žluté gerbery.

 

 

 

Chtěla jsem ještě vyfotit kaštany, které padají na zem, ale vždycky než se k nim dostanu, nějaké pilné veverky všechno posbírají a na zemi není vůbec nic, jen pár šlupek a rozjeté zbytky kaštanů. Snad někdy příště.

                                                                                                   

A máme tady další úlovky, které jsem dosud nestihla publikovat, ale jen jsem fotila a fotila a posuďte sami, jaké to jsou unikáty. Tyto nádherně kvetoucí kaktusy máme taky doma, ale nekvetou každý rok.

Nevím, jak se jmenuje toto kvítko, ale každý rok nám vyroste na zahradě samo od sebe. Od pamětníků vím, že plody se přidávaly jako barvivo do vína a ono to opravdu barví všechno i ruce, když se dotknete jen kvítečků.

Na zahrádce máme každý rok i pár slunečnic a moje oblíbené podzimní žluté kvítí, ani nevím přesný název (říkali jsme tomu podzimní zemáky), které si na dlouhou dobu schovává letní slunce, to abychom přečkali dlouhou zimu, která nás obvykle čeká, když toto kvítí začne na podzim kvést. Kytka je z toho nádherná i když dlouho nevydrží, brzy uvadá. Za mých školních let jsme tuto kytku nosili do školy paní učitelce, aby měla radost.

 

Truhlíky na okně ještě nějaký čas vydrží a pak je zase uklidíme a dáme až na jaře a jinak stále něco kvete, jiřiny jsou nádherné, fialky znovu rozkvetly a vše vypadá, že tady je ještě léto.

 

 

 

                                            

                                                       

Moje květena. Pěstuji orchideje, klívie, fialky, muškáty, kaktusy a spoustu jiných, které už ani nevím jak se jmenují. Toto je jen malá ukázka, jak to letos všechno kvete, až na kaktusy, ty letos nekvetou, protože jsou přesazené a budou mít květy snad až příští rok. Obyčejně bývá až deset květů. 

                                                                                                    

 

 

 

Okna jsou každý rok plné květin, nejlépe se dařilo voděnkám, ale už minulý rok jsem zkusila muškáty a tento rok byl takový mix vřesu, jehlic a voděnek, aby to bylo zase něco jiného, ale asi se vrátím zpět k voděnkám, protože těm se dařilo nejlépe.

 

Tak vypadaly kaktusy ještě vloni, ale truhlíky praskly, takže jsem musela přesazovat a snad pokvetou až příští rok. Zajímavé je, že tyto kaktusy začínají kvést až večer, kvetou celou noc, nádherně voní, ale na druhý den už uvadají. Vždycky jsme to fotili až večer, až byl květ úplně rozkvetlý.

 Tyto nádherné orchideje jsem dostala 31.3. od svých kolegyň z práce, když jsem končila zaměstnání, nyní už začínají vadnout, ale vydržely velmi dlouho 4 měsíce. Fialkovou jsem dostala ke konci května od mých blízkých doma a ty jsou stále nádherné, jako kdybych je dostala včera.

                                                                                                               

 
TOPlist